Jedná se o další z typů mimosoudního řešení sporů, někdy bývá nazýváno arbitráží. Jeho předpokladem je rozhodčí smlouva či rozhodčí doložka. Výsledkem rozhodčího řízení je tzv. rozhodčí nález – rozhodnutí, které je na úrovni rozhodnutí soudu a v případě nabytí právní moci a vykonatelnosti se stává exekučním titulem.

Jedná se o jeden z typů mimosoudního řešení sporů. Upraveno je v zákoně č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Bývá také nazýváno arbitráží. Výsledkem rozhodčího řízení je tzv. rozhodčí nález – rozhodnutí, které je na úrovni rozhodnutí soudu a v případě nabytí právní moci a vykonatelnosti se stává exekučním titulem.

Ne všechny spory ovšem mohou být řešeny prostřednictvím tohoto řízení – je vyhrazeno pro majetkové spory mezi smluvními stranami, s výjimkou sporů vzniklých v souvislosti s výkonem rozhodnutí a incidenčních sporů, k jejichž projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu nebo o nichž to stanoví zvláštní zákon. Prostřednictvím rozhodčího řízení se tak například není možné rozvést. Na tom, že případný spor (bez ohledu na to, zda již existuje nebo by teprve mohl vzniknout v budoucnosti) bude řešen v rámci rozhodčího a nikoliv soudního řízení se také musí všechny strany předem písemně dohodnout a to buď prostřednictvím rozhodčí smlouvy nebo rozhodčí doložky.

Protože platná rozhodčí smlouva vylučuje v daném sporu možnost soudního řízení, je od novelizace zákona o rozhodčím řízení účinné od 1.4. 2012 stanoveno, že ve spotřebitelských smlouvách musí být sjednávána samostatně. Tato novelizace obecně významně posílila postavení spotřebitele – mimo jiné dále upravila informační povinnost podnikatelů vůči spotřebitelům v případě uzavírání rozhodčí smlouvy, zpřísnila nároky na osobu rozhodce ve spotřebitelských sporech či uložila rozhodcům povinnost v rámci spotřebitelských sporů rozhodovat v souladu s legislativou na ochranu spotřebitele. Novelizace zákona o rozhodčím řízení byla nutná, neboť výhody, které má rozhodčí řízení pro podnikatelské subjekty – zejména rychlost a s tím související nemožnost odvolání (až na dohodnuté výjimky), byly pro spotřebitele zpravidla spíše na škodu.

V případě dlužníků – spotřebitelů, kteří jsou, byli nebo by mohli z důvodu podepsané rozhodčí smlouvy být účastníky rozhodčího řízení, je vždy na místě nechat posoudit platnost této smlouvy právníka. V případě neplatné smlouvy totiž např. nemůže rozhodčí nález nabýt právní moci, což znamená, že se nemůže stát exekučním titulem. Ale ani v případě platné rozhodčí smlouvy nemusí být spotřebitel odkázán výhradně na tento typ řízení, neboť rozhodčí smlouva nevylučuje možnost obrátit se na finančního arbitra (více viz Řízení před finančním arbitrem).