Dědické řízení a exekuce

Dobrý den,

manželka byla nedávno informována, že spolu se svými dvěma sourozenci zdědila po vzdáleném příbuzném dům. Ukázalo se však, že na dům je vedena exekuce. Co jsme pochopili, dlužná částka, kvůli které je na dům tato exekuce vedena, by měla být uhrazena z životní pojistky předchozího majitele, nicméně notář nás informoval o dalším věřiteli, jemuž předchozí majitel rovněž dluží nějaké peníze a ručil právě tímto domem. Měl bych proto následující dotazy:
-jak by manželka a její sourozenci měli postupovat při vyřizování výplaty životní pojistky a uhrazení dluhu a zastavení exekuce – resp. týká se tento proces také jich jako potenciálních dědiců?
-pokud by se všichni tři rozhodli druhý zmíněný dluh uhradit z vlastních prostředků, měli by mezi sebou a věřitelem uzavřít nějakou smlouvu (třeba, že každý z nich zaplatí třetinu dluhu, vzhledem k tomu, že každý by ze zděděného domu měl zdědit třetinu) – jak se v takovém případě postupuje?
-pokud by se nedohodli, může manželka svůj dědický podíl odmítnout a tím se „vyhnout“ placení jakýchkoli dluhů spojených s tímto dědictvím?

Doposud se ještě nerozhodli, jestli dědictví přijmou – mají, pokud vím, nějakou lhůtu na rozmyšlenou.

Omlouvám se za poněkud komplikovaný dotaz a děkuji předem za odpověď.

Dobrý den,

nejprve se chceme omluvit za zpoždění, které nastalo při vyřízení Vašeho dozu. Budeme se snažit odpovědět na Vaše otázky  v pořadí, v jakém uvedenou situaci řeší zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „NOZ“). Dědic má právo po smrti zůstavitele dědictví odmítnout (§ 1485 NOZ). Když tak učiní zmocněnec dědice, musí být k tomu na základě plné moci výslovně oprávněn. Na dědice se poté hledí tak, jako by dědictví nikdy nenabyl. Odmítnutí dědictví vyžaduje výslovné prohlášení vůči soudu (jednotlivé úkony soudu prvního stupně dle § 100 zákona č. 292 Sb., o zvláštních řízeních soudních provádí na základě pověření soudu jako soudní komisař notář). Dědictví lze odmítnout do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozuměl o jeho právu odmítnout dědictví a o následcích odmítnutí (§ 1487 NOZ). Uplynutím uvedené lhůty právo na odmítnutí dědictví zaniká. Zde tedy máme odpověď na Vaši otázku, zda může manželka dědictví odmítnout. Ano, může viz výše.

Dědic, který dědictví neodmítl, se jej může v řízení před soudem vzdát ve prospěch druhého dědice, který s tím však musí projevit souhlas (1490 NOZ). Fakticky to tedy znamená, že není vyloučeno, aby se Vaše manželka vzdala svého podílu ve prospěch jiného dědice tj. dědictví by neodmítla (pokud by později např. ještě objevil dodatečně majetek, stále by byla „ve hře“ jako dědic, o tuto možnost při odmítnutí dědictví přišla), ale zároveň by se „vyhnula“ starostem s dědictvím.

Podle nové právní úpravy může dědic  odpovídat za dluhy zůstavitele v plném rozsahu (§ 1701 a 1704). Lze však využít institutu výhrady soupisu. Toto právo lze uplatnit prohlášením učiněným ústně před soudem (notářem), anebo prohlášením zaslaným notáři v písemné formě. Právo na výhradu soupisu lze učinit do jednoho měsíce ode dne, kdy o něm soud dědice vyrozuměl (§ 1675 NOZ). Účelem soupisu je zjistit pozůstalostní jmění a čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Náklady se hradí z pozůstalosti. Ti z dědiců, kteří výhradu soupisu neuplatnili, hradí dluhy zůstavitele v plném rozsahu. Uplatnil-li dědic (nebo dědicové) výhradu soupisu, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví (§ 1706 NOZ).

Dědic, který si vyhradil soupis, může před rozhodnutím soudu o potvrzení dědictví navrhnout, aby soud pro vyhledání dluhů zůstavitele věřitele vyzval, aby v přiměřené lhůtě ohlásili a doložili své pohledávky. Dokud nebude skončeno řízení, které se takto zavede, nemá dědic povinnost uspokojovat věřitele (§ 1711).

Ve svém dotaze zmiňujete, že na dům byla uvalena exekuce. Neuvádíte však, kdo byl povinným tj. byl povinným zůstavitel nebo předchozí majitel? Pokud byl zůstavitel, opět se naskýtá otázka na provázanost mezi úhradou dluhu z životní pojistky předchozího majitele. Další neznámou je „ručením“ dotčenou nemovitostí – zde se patrně jednalo o zástavní právo. Opět by bylo určitě vhodné zjistit, zda zaniklo a jakým způsobem (tyto informace lze zkusit získat buď od notáře nebo ze sbírky listiny u dotčené nemovitosti, kterou spravuje katastrální úřad. Nicméně Vaše manželka by měla prokázat při žádosti o nahlédnutí do sbírky listin svůj oprávněný zájem tj. doložit, že je potenciální dědička).

Ve svém dotaze se také ptáte, jak by manželka a její sourozenci měli postupovat při vyřizování výplaty životní pojistky a uhrazení dluhu a zastavení exekuce – Zde se opět vracíme k tomu,  kdo byl povinným a také na základě jaké dohody má být dluh uhrazen ze životní pojistky předchozího majitele. Určitě by bylo na místě i poté této skutečnosti pátrat. Nelze vyloučit variantu, že zůstavitel uzavřel dohodu s předchozím majitelem na základě, kterému mu měl majitel uhradit vyplatit zůstavitelovu pohledávku. Pokud by tomu tak bylo, mohli by se dědici jako budoucí vlastníci zkusit s předchozím majitelem na výplatě dohodnout – tento krok by však mohl být patrně reálný  teprve poté, co by se manželka a její sourozenci stali vlastníky za základě dědického řízení.

Také jste se ptal, jak by se postupovalo, kdyby se manželk a její sourozenci rozhodli dluh uhradit – jinými slovy, tato varianta by přicházela v úvahu, pokud by se prokázalo, že se opravdu jedná o dluh zůstavitele, a že tento dluh je předmětem dědického řízení.  Poté by sktutečně byli dědici odpovědi za jeho úhradu do výše svého dědického podílu (pakliže by využili výše popsaných možnosti – tj. výhrada soupisu a výzva věřitelů na přihlášení pohledávek). Obecně lze říci, že úhrada dluhů zůstavitele dědici je věcí jejich dohody s věřiteli v rámci dědického řízení.

Jak sám patrně cítíte, v tuto chvíli nelze zcela jednoznačně odpovědět na Vámi položené otázky. Určitě bude vhodné zkusit zjistit k dotčené situaci co nejvíce informací. Další postup můžete osobně zkonzultovat v některé z občanských poraden, jejich seznam je dostupný na www.obcanskeporadny.cz  Přípradně se na nás můžete obrátit s doplňujícími otázkami.

S pozdravem

Tým Dluhového labyrintu

Publikováno 20.8.2014