Vydědění kvůli dluhům

Dobrý den,

mám bratra, který je zadlužený. Je registrovaný na pracovním úřadě a ani nemá žádný majetek. Naši rodiče vlastní dům, ve kterém bydlí. Bojíme se, že kdyby bratr část domu zdědil, tak o něj přijdeme. Uvažují o tom, že by napsali závěť, abych dům dostal jen já, je to možné? Dal by se takto bratr vydědit?

Děkuji

Dobrý den,

po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku se v problematice dědického práva nabízí vícero možností a mnoho jejich variant, které se Vám pokusíme nastínit.

Je možné, abyste se současnými vlastníky (každým zvlášť) uzavřel tzv. dědickou smlouvu, ve které bude uvedeno, jaký majetek dědici (=Vám) připadne po jejich smrti. Tato smlouva je nejsilnějším právním titulem – jinými slovy ,má přednost před závětí i zákonnou dědickou posloupností. Uzavírá se u notáře. Pro zůstavitele (Vaše rodiče) má však jednu podstatnou nevýhodu: nemohou ji jednostranně změnit bez souhlasu dědice; jedná se o smlouvu, k jejíž změně, zrušení je opět třeba dohody obou smluvních stran. To je nevýhoda oproti závěti. S majetkem uvedeným v dědické smlouvě si zůstavitel za svého života sice v zásadě může nakládat, jak chce: prodat ho či darovat, nicméně smluvní dědic se může dovolat neúčinnosti takového jednání. Dědickou smlouvou však nelze pojmout celou pozůstalost, alespoň jedna čtvrtina hodnoty pozůstalosti musí zůstat volná, aby s ní zůstavitel mohl dále nakládat, třeba aby o tomto majetku rozhodl závětí. Nicméně i závětí může rozhodnout, že i tato zbylá část pozůstalosti připadne po jeho smrti témuž (smluvnímu) dědici, se kterým uzavřel dědickou smlouvu. Dědickou smlouvou se lze i dědictví za života zůstavitele zřeknout; je však otázka, zda budoucí dědic (=Váš bratr) by na tuto možnost přistoupil.

Další variantou je sepsání závěti, což je jednostranný úkon, který zůstavitel může sám ze své vůle kdykoliv měnit či odvolat. Závěť napíše každý sám za sebe. Závěť stejně jako dosud je možné napsat vlastní rukou (propiskou atd.), vlastnoručně podepsat a uvést datum, u tohoto způsobu sepsání závěti není třeba svědků. Když napíšete závěť např. na počítači a vytisknete ji, je třeba, aby se kromě pořizovatele na ni podepsali dva svědci, před kterými současně přítomnými zůstavitel prohlásí, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci nesmí patřit mezi dědice. Třetí formou je sepsání závěti u notáře.

Nicméně je skoro vždy třeba počítat s tím, že tzv. nepominutelní dědici musí alespoň něco z pozůstalosti dostat. Těmito chráněnými dědici jsou stejně jako dříve potomci zůstavitele, tj. děti (pokud nežijí, tak tento podíl dědí vnuci ). Platí, že zletilému potomkovi, což je jistě případ Vašeho bratra, se musí dostat alespoň 1/4 jeho zákonného podílu (dříve to byla aspoň 1/2). Jinak řečeno 1/4 z toho, co by dědil, kdy závěť neexistovala. Pokud by zůstavitel „zapomněl“ v závěti na své potomky, závěť bude sice platná, ale takový potomek bude mít právo se domáhat po ostatních dědicích peněžní částky, která odpovídá jeho povinnému podílu viz výše. Vliv ovšem může mít i skutečnost, pokud některý z dědiců obdržel nějaký významný dar za života zůstavitele – zde lze uplatnit tzv. započtení.

Zde je také na místě upozornit, že v případě kdy je Váš bratr předlužený, nesmí odmítnout dědický podíl, vzdát se dědictví či uzavřít s ostatními dědici smluvní vztah (ať již dědickou smlouvu před smrtí zůstavitele nebo dohodu dědiců již v samotném dědickém řízení), který by poškozoval věřitele. Jinými slovy – člověk, který je předlužený je povinen jednat tak, aby svůj majetek mohl v co největší míře použít k úhradě svých závazků. Pokud tak nečiní, mohou věřitele napadnout jeho jednání (např. pokud by se bratr vzdal svého dědického podílu ve Váš prospěch, mohlo by dojít ze strany věřitelů k zneplatnění tohoto právního úkonu) a v neposlední řadě by se bratr tímto jednáním dostával na hranici trestné činnosti – hrozilo by mu obvinění ze spáchání trestného činu poškozování věřitele.

Aby potomek (dítě) vůbec nedědil díky vůli zůstavitele,  je možné ho vydědit. Nově lze potomka vydědit i bez uvedení důvodu, nejedná se však o vydědění „v pravém“ slova smyslu, jelikož v tomto případě potomku náleží nepominutelný díl (tj. nedědí „nic navíc“). K „pravému“ vydědění zůstavitel může přistoupit ovšem jen tehdy, jsou-li proto zákonné důvody. A ty je třeba uvést, popsat v listině o vydědění. Mezi tradiční patří, že potomek neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi – stáří, nemoci apod., neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, trvale vede nezřízený život, nebo byl odsouzen za trestný čin, který (to je novinka) svědčí o jeho zvrhlé povaze (sadistické zacházení s obětí, týrání, znásilnění…).

Přežije-li vyděděný potomek zůstavitele, nedědí ani potomci vyděděného potomka, ledaže zůstavitel projeví jinou vůli. Nedožije-li se vyděděný potomek smrti zůstavitele, pak jeho potomci dědí vyjma těch, kteří jsou samostatně vyloučeni z práva dědického.

Zcela nově existují i možnost vydědit potomka, který je tak zadlužen nebo si počíná tak marnotratně, že tu je obava, že se pro jeho potomky nezachová povinný díl. Učinit to však může jen tak, že tento jeho povinný díl zůstaví dětem tohoto nepominutelného dědice, popřípadě, není-li jich, jejich potomkům.

Výše uvedené informace jsou opravdu jen stručným nástinem možností, které přichází v úvahu. Které z nich jsou vzhledem ke konkrétním okolnostem Vaší situace opravdu reálné a Vám vyhovující, doporučujeme ověřit na osobní konzultaci v některé z bezplatných poraden – např. viz www.obcanskeporadny.cz.

S pozdravem

Tým Dluhového labyrintu

Publikováno 24.5.2014