Dědické řízení

Od 1. ledna 2014 nastane i v oblasti dědického řízení mnoho změn, jelikož vstoupí v účinnost nový občanský zákoník a s ním řada doprovodných předpisů. Článek pojednává o vybraných změnách v oblasti dědického řízení v souvislosti s dluhy a předlužením jak zůstavitele, tak dědice.

Dědické řízení od 1. 1. 2014

Průběh dědického řízení upravují do konce roku 2013 § 175a až 175ze zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Od 1. ledna 2014 bude řízení o pozůstalosti a řízení o dědictví upravovat zákon č. 292/2012 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních. V praxi tak může dojít k souběhu obou výše uvedených zákonů. Primárně bude závazný zákon č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále ZZŘS). Pouze pokud by nastala situace, kterou tento předpis neupravuje, bude podpůrně použit občanský soudní řád (dále OSŘ).

Průběh dědického řízení zůstane v zásadě zachován. Nadále bude stěžejní osobou celého řízení notář – soudní komisař, předmět řízení zůstává také stejný (vyřešení pozůstalosti), rozhodnutí bude stále vydávat soud, přesto však nastane několik změn v souvislosti s dluhy z dědictví. Na některé z nich bychom rádi upozornili.

Právo výhrady soupisu a  míra odpovědnosti za dluhy

Již před několika měsíci proběhla médii zpráva, že nově bude dědic odpovídat za veškeré závazky zůstavitele. Pravdou je, že tomu tak opravdu může být, pokud dědic nevyužije svého práva na výhradu soupisu. S účinností nového občanského zákoníku (dále NOZ) a již zmiňovaného ZZŘS, bude povinností notáře poučit dědice nejen o jejich právu odmítnout dědictví, které je nadále zachováno, ale bude povinen je informovat i o využití práva výhrady soupisu. Účelem soupisu je zajistit ochranu a právní jistotu některým dědicům, ale také poskytnout věřitelům ochranu nezbytnou k zajištění jejich práv. Cílem soupisu je zjistit pozůstalostní jmění a určit tak čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Jinak řečeno, soupisem majetku by měla být zjištěna skutečná hodnota dědictví, někdy se totiž stávalo, že budoucí dědici část dědictví vědomě či nevědomě nenahlásili, např. obrazy, hodiny apod. Zároveň se tímto způsobem dědici dozví o výši zůstavitelových dluhů.

Náklady na pořízení soupisu se hradí z pozůstalosti a jdou poměrně k tíži dědických podílů těch dědiců, kterým je soupis ku prospěchu. Pokud by některý z dědiců požadoval soupis bez vážného důvodu, soud mu uloží, aby náklady soupisu uhradil ze svých prostředků.  Odůvodňují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku, který vyhotoví správce pozůstalosti  a potvrdí dědici. V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců. 

Skutečnost, zda si dědic vyžádá výhradu soupisu či ne, má velmi úzký dopad na jeho budoucí odpovědnost za dluhy zůstavitele. Míra odpovědnosti za dluhy dědice, který uplatnil výhradu soupisu, se totiž liší od dědice, který tuto možnost nevyužil. Pro větší představu uvádíme příklad:

Příklad
 Pan Jan a pan Petr jsou účastníky dědického řízení po jejich otci. Oba mají tušení, že otci vznikly za jeho života dluhy. Pan Jan využil svého práva na výhradu soupisu  i za cenu, že se mu kvůli nákladům na pořízení soupisu sníží hodnota dědického podílu, pan Petr ne. Následně oba dědici zjistili, že po otci opravdu zůstaly nemalé dluhy. Míra jejich odpovědnosti za otcovy dluhy se však bude lišit.

Pan Jan, který využil práva výhrady soupis,u bude hradit dluhy otce společně a nerozdílně s druhým dědicem – panem Petrem. Věřitelé však po něm mohou požadovat plnění jen do výše odpovídající jeho dědickému podílu. Jeho míra odpovědnosti se tedy nebude lišit od současného stavu.

Pan Petr neuplatnil výhradu soupisu, a proto bude povinen hradit dluhy otce v plném rozsahu. 

Vyhledávání dluhů zůstavitele

Nadále zůstává v zákoně (konkrétně v NOZ i ZZŘS) právo dědiců požádat o vyhledání dluhů zůstavitele. Dědici mají právo požádat notáře, aby za účelem vyhledání dluhů zůstavitele vyzval zůstavitelovy věřitele k přihlášení svých pohledávek. Notář jim zároveň stanoví přiměřenou lhůtu. Zároveň platí – dokud nebude skončeno dané řízení, nemá dědic, ani ten, kdo spravuje pozůstalost, povinnost platit zůstavitelovy dluhy.

Věřitel, který se ve lhůtě nepřihlásí, nemá právo až na zákonné výjimky na uhrazení pohledávky dědicem, je-li pozůstalost vyčerpána uhrazením ohlášených pohledávek. V případě, kdy dědic nepožádá o vyhledání věřitelů, je zavázán uhradit pohledávky věřiteli do takové výše, jako by věřitel získal při likvidaci dědictví.

Odloučení pozůstalosti od jmění dědice

Nově bude možné, aby věřitel, který doloží obavy z předlužení dědice, požádal soud, potažmo notáře, aby ještě před nabytím dědictví byla pozůstalost odloučena od jmění dědice. Z odloučení pozůstalosti se uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal, zároveň však ztrácí právo na uspokojení z ostatního dědicova majetku.

Jinými slovy – tímto krokem věřitel může zabránit tomu, aby získané dědictví splynulo s majetkem dědice, který by mohli postihnou dědicovi věřitelé.