V předešlém textu jsme probrali způsob doručování a místa, kam může být adresátovi soudem doručována. Nyní zaměřme pozornost na postup při doručování. Lze v zásadě rozlišovat doručování písemností do vlastních rukou a doručování obyčejné. Případy, kdy se doručují (zpravidla významnější) písemnosti do vlastních rukou buď stanoví zákon nebo to může (kdykoli) nařídit soud. V ostatních případech se doručuje obyčejně.

Hlavní rozdíl je v tom, že nezastihne-li doručující orgán adresáta při obyčejném doručování, vhodí písemnost do schránky adresáta a tím se písemnost považuje za doručenou. Takové jednoduché doručení nepřichází při doručování do vlastních rukou v úvahu. Pokud nezastihne doručující orgán adresáta, pak písemnost uloží a do schránky adresáta vhodí pouze písemnou výzvu k vyzvednutí písemnosti. V některých případech se může stát, že není možné takovou výzvu k vyzvednutí zásilky zanechat v místě doručování. Tehdy, což nebude tak časté, vrátí doručující orgán písemnost zpět soudu, který vyvěsí výzvu k vyzvednutí na své úřední desce.

Vraťme se ale k momentu (což bude častější případ), kdy při doručování do vlastních rukou nezastihl doručující orgán adresáta v místě doručení a zanechal mu výzvu k vyzvednutí písemnosti v místě doručení (zpravidla vhozením do schránky). Písemnost se uloží typicky v provozovně provozovatele poštovních služeb (případně u odesílajícího soudu, kdy není možné výzvu k vyzvednutí zanechat, v ostatních mimořádných případech u příslušného okresního soudu). Další postup je takový, že adresát má 10 dnů na vyzvednutí uložené písemnosti. Lhůta začíná běžet ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí. Pokud si adresát včas písemnost vyzvedne, považuje se den vyzvednutí za moment doručení. Pokud se tak nestane, považuje se poslední den uvedené 10-denní lhůty za den doručení, a to i když se adresát o uložení nedozvěděl. Pokud má adresát svoji jednoznačně identifikovatelnou poštovní schránku, vhodí do ní doručující orgán doručovanou písemnost, kterou si adresát v uvedené lhůtě nevyzvedl. Zákon nebo předseda senátu (resp. samosoudce) však může takový postup doručování do vlastních rukou vyloučit. To znamená, pokud není adresát při doručování do vlastních rukou zastižen, doručující orgán sice vhodí i zde do jeho schránky výzvu k vyzvednutí zásilky (kterou prozatím uloží), ale po marném uplynutí 10-denní lhůty se písemnost nepovažuje za doručenou a vrací se odesílajícímu soudu. Takový postup bude ale výjimečný.

Při doručování do datové schránky soudem je okamžikem doručení dokumentu moment, kdy se do datové schránky přihlásí příslušná osoba. Pokud ovšem tak tato osoba neučiní do 10 dnů ode dne, kdy byl dokument dodán do datové schránky, považuje se takový dokument za doručený posledním dnem této lhůty (to však neplatí ve výjimečných případech, kdy jiný právní předpis takové doručení výslovně zakazuje).

Co se týká doručování na e-mailovou adresu, tak soud může doručovat tímto způsobem pouze a jen se souhlasem adresáta nebo na jeho výslovné požádání a pokud soudu sdělí takovou e-mailovou adresu, kam má být doručeno. To však nestačí. Zároveň totiž musí být, zjednodušeně řečeno, takový adresát vybaven elektronickým podpisem. Pokud jsou všechny tyto podmínky splněny a soud pošle písemnost adresátovi do jeho emailové schránky, tak soud zároveň vyzve adresáta, aby takové doručení potvrdil do 3 dnů od odeslání písemnosti, a to datovou zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Pokud na tuto výzvu adresát nereaguje nebo takové potvrzení dojde soudu pozdě, tak doručení na e-mailovou adresu se nepovedlo a soud bude muset přikročit k jinému způsobu doručení.

Dosud jsme uváděli případy, kdy se doručovalo přímo adresátovi „na jeho adresu“. Je však nutno zmínit i případy, kdy má účastník svého zástupce, typicky udělením plné moci svému advokátovi nebo i jiné osobě. Potom (pokud zákon výslovně nestanoví jinak) platí, že soud doručuje pouze tomuto zástupci (a nikoliv účastníkovi).