V předchozích příspěvcích na téma promlčení a prekluze jsme se zaměřili zejména na objasnění obou pojmů a na jejich pojetí očima nového Občanského zákoníku. Současně je však dobré mít na paměti, že se nacházíme na pomyslném časovém rozmezí, které rozděluje období účinnosti zákona č. 40/1964 Sb. – „starý“ Občanský zákoník (dále SOZ) – a nástup účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. – „nového“ Občanského zákoníku. Lze říci, že se stále ocitáme v mezidobí, kdy „dobíhají“ úkony a vztahy založené za účinnosti SOZ a zároveň již byly v tomto roce započaty nové úkony, byly založeny nové vztahy spadající již plně do účinnosti NOZ.

Toto přelomové období upravují některé pasáže přechodného ustanovení NOZ. Ze základního pravidla, které NOZ přináší, vyplývá: „Podle  dosavadních  právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny  lhůty  a  doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto  zákona,  jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními  právními  předpisy,  i  když  začnou  běžet  po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.“ viz § 3036 NOZ

NOZ současně připouští, že si strany mohly v rámci smluvního vztahu, který byl založen v období do 31. prosince 2013, sjednat, že se na jejich vztah již aplikují ustanovení NOZ.

Obecně však lze říci, že je vhodné při ověřování, zda již došlo k promlčení či prekluzi dotčeného  práva,  zjistit, kdy  vztah zakládající nárok na toto právo vznikl. Pakliže se např. jedná o smlouvu o půjčce, která byla uzavřena v červnu 2013, budou se na ní vztahovat ustanovení SOZ. Totéž platí o vymáhání bezdůvodného obohacení či vymáhání náhrady škody, se kterými se v praxi často setkáváme. I zde však existují výjimky, na které se výše uvedené pravidlo nevztahuje. Mezi ně patří  nájemní smlouva zakládající nájemní vztah, cestovní smlouva a smlouva o bankovním účtu. U těchto smluvních vztahů platí, že se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když k uzavření  smlouvy   došlo  před tímto dnem. Vznik této smlouvy, jakož  i  práva  a  povinnosti z ní vzniklé přede dnem nabytí účinnosti  tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. V praxi to např. znamená, že nájemní smlouva uzavřená v roce 1992 ústní formou, která byla tehdy akceptována, je nadále platná, nicméně práva a povinnosti z ní vyplývající se již posuzují dle NOZ – např. případná výpověď z nájmu či drobné opravy již budou posuzovány v režimu NOZ.

Z výše uvedeného je patrné, že mezidobí, ve kterém se budeme setkávat s účinky obou zákonů, hned tak neskončí. Je tedy vhodné být co nejopatrnější a vždy si ověřit, který z předpisů se na posuzovaný vztah aplikuje a zda se ho nedotýká některá z výjimek.