Jedním z důsledku neplacení nájemného bývá i ukončení nájemního vztahu ze strany pronajímatele. Ať už k tomu dojde na základě výpovědi nebo neprodloužením nájemní smlouvy, nájemník je povinen byt opustit.

Pokud tak neučiní dobrovolně, má pronajímatel právo obrátit se na soud a požádat o vyklizení bytu. Předtím je místě zaslat žalovanému předžalobním výzvu a to nejméně 7 kalendářních dnů před podáním žaloby.

V případě, že soud povinnost žalovaného vyklidit byt potvrdí a ten tak v dané lhůtě neučiní, má majitel bytu právo obrátit se buď opět na soud nebo na exekutora a žádat o vykonání soudního rozhodnutí. Z bývalého nájemníka se stává tzv. povinný, z pronajímatele oprávněný.

Vyklizení bytu upravuje Občanský soudní řád, z.č. 99/1963 Sb., v platném znění (dále OSŘ).

K vyklizení samozřejmě nedojde bez předchozího upozornění, soud musí dle §340 OSŘ vyrozumět povinného nejméně 15 dnů předem, kdy bude vyklizení provedeno. Vyrozumí o tom rovněž oprávněného a příslušný orgán obce.

V rámci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jsou z bytu vykázáni povinný i osoby, které jej užívaly odvozeně od jeho užívacího práva, tedy např. i podnájemníci. Odstraněny jsou pak nejen věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, ale také věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu. Tyto věci se odevzdají povinnému nebo některému ze zletilých příslušníků jeho domácnosti.

Přítomnost povinného nebo příslušníků domácnosti však není nutnou podmínkou, aby vyklizeni proběhlo. Podle OSŘ „Není-li přítomen vyklizení nikdo, kdo by mohl věci převzít, nebo je-li převzetí věcí odmítnuto, sepíší se věci a dají se na náklady povinného do úschovy obci nebo jinému vhodnému schovateli; není-li možné věci dát do úschovy, výkon rozhodnutí nelze provést. Soud vyrozumí povinného o tom, komu jeho věci byly dány do úschovy.“ Tento postup ovšem neplatí, jde-li o věc zjevně bezcennou. V takovém případě soud věc zdokumentuje a nařídí její zničení, přičemž nejméně pět dní předtím o tom vyrozumí povinného.

Může ovšem dojít i k jiné situaci – např. nemoci povinného. Tuto okolnost neřeší OSŘ, ale v.č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy. Ta v §65 říká: „

Zjistí-li vykonavatel při vyklizení nemovité věci, stavby, bytu nebo místnosti (dále jen „vyklizení bytu“), že ten, kdo má být vyklizen, je pro nemoc upoután na lůžko, nebo že jde o ženu v šestinedělí nebo ve vyšším stupni těhotenství a že by výkon vyklizení mohl vážně ohrozit zdravotní stav takové osoby, není provedení výkonu přípustné; není-li předloženo potvrzení lékaře anebo je-li pochybnost o správnosti takového potvrzení, vykonavatel vyžádá vyjádření odborného lékaře.“ K provedení vyklizení se přistoupí až ve chvíli, kdy tato překážka odpadne.

Ví-li ovšem povinný o tom, že o takovém důvodu s předstihem, může zkusit požádat o odklad exekuce – více viz sekce Odklad exekuce.