Dluhy v dědickém řízení

Dobrý den, rozumím tomu správně, že když přijmu dědictví a později se objeví, že jeho součástí je dluh, už nemohu couvnout? Není úkolem notáře, který má dědictví na starost, včas nalézt všechno, co k dědictví patří, aby se mohl člověk dobře rozhodnout? A když nenalezne dluh, já řeknu ano, a pak se nějaký objeví, neměl by nést zodpovědnost místo mě ten notář?

Dobrý den,

co se týká dluhů zatěžujících pozůstalost, nový občanský zákoník (z.č. 89/2012 Sb.) přinesl od 1.1. 2014 významné změny: zásadou je, že dědic, který neodmítl dědictví a nevyžádal si výhradu soupisu, odpovídá za dluhy zůstavitele neomezeně, tzn. i v případě, že převyšují hodnotu aktiv jeho dědického podílu.

Dědic, který neodmítl dědictví (k tomu bližší informace níže), má ovšem nově možnost uplatnit tzv. výhradu soupisu pozůstalosti (viz výše), rovněž ve lhůtě jednoho měsíce od vyrozumění. Jestliže toto právo uplatní, potom bude jeho povinnost hradit zůstavitelovy dluhy jen do výše svého dědického podílu. Pokud dědic ví, že pozůstalost není předlužená, či přetížená odkazy, bude však vhodnější neuplatňovat tuto výhradu soupisu, jelikož mu odpadnou náklady na úřední sepsání a ocenění pozůstalosti.

Dalším krokem je, že dědic navrhne soudu (notáři) vyhledání dluhů,  resp. věřitelů zůstavitele. Věřitelé pak mohou být vyzváni, aby se ve stanovené lhůtě přihlásili se svými pohledávkami. Dědic tak zjistí, jaké dluhy bude muset ze svého dědictví uhradit, a zároveň bude mít jistotu, že při vyčerpání celé pozůstalosti k úhradě dluhů zůstavitele se dodatečně nemůže objevit další (nepřihlášený) věřitel, který by mohl vznášet majetkové nároky vůči dědici. Tento důsledek by nepřihlášený věřitel mohl vyloučit jen v případě, že by prokázal, že dědic o jeho pohledávce věděl, nebo má-li svou pohledávku zajištěnu, např. zástavním právem k věci náležející do pozůstalosti.

Co se týče zmíněného odmítnutí dědictví, nový občanský zákoník účinný od 1. ledna letošního roku v tomto vychází z úpravy dřívější.

Dědic má právo dědictví nepřijmout, tzn. může po smrti zůstavitele dědictví odmítnout (nevylučuje-li to dědická smlouva; dá se z Vašeho dotazu předpokládat, že ve Vašem případě tomu tak není). Odmítne-li dědic dědictví, hledí se na něj, jako by dědictví nikdy nenabyl. Prohlášení o odmítnutí (stejně jako třeba možné prohlášení o neodmítnutí nebo přijetí dědictví) je konečné a neodvolatelné! Odmítnutí dědictví není možné vázat na podmínky, výhrady, např. „pokud se objeví velké dluhy“, také nelze dědictví odmítnout jen z části, např. jen dluhy. Odmítnout dědictví nelze ani tehdy, kdy již dal dědic svým počínáním najevo, že dědictví chce přijmout: fakticky se jej ujal, např. začal užívat věci patřící do pozůstalosti, uplatňoval (vymáhal) zůstavitelovy pohledávky apod.

Odmítnout dědictví je možné jen v zákonné lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy dědice vyrozuměl soud (notář) o jeho právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí. Prohlášení o odmítnutí je tedy nutné písemně zaslat soudu (= notáři), u něhož se dědické řízení vede; je také možné prohlášení učinit před notářem ústně. Uplynutím výše uvedené lhůty právo odmítnout dědictví zaniká.

Jednou učiněné prohlášení o odmítnutí (či neodmítnutí) dědictví je účinné i v případě, že dědic neměl dostatečné informace o stavu aktiv a pasiv (dluhů) patřících do pozůstalosti. Činnost notáře také spočívá ve vyhledání dědiců a pozůstalosti, nicméně Vámi zmiňovanou odpovědnost ohledně povědomí o případných dluzích zůstavitele na něj dědici nemohou přenášet.

S pozdravem

Tým Dluhového labyrintu

Publikováno 13.4.2014